Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Saturace periferní krve kyslíkem neboli SpO2 je saturace kyslíkem v kapilárách. Tuto hodnotu lze snadno změřit pomocí pulzního oxymetru. Viz také periferní krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2), saturace žilní krve kyslíkem (SvO2).

Saturace žilní krve kyslíkem neboli SvO2 je saturace kyslíkem v žilách. Viz také krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2), saturace periferní krve kyslíkem (SpO2).

Saturace krve kyslíkem je jiný název pro saturaci kyslíkem.

Saturace tepenné krve kyslíkem neboli SaO2 je saturace kyslíkem v tepnách. Viz také krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace žilní krve kyslíkem (SvO2), saturace periferní krve kyslíkem (SpO2).

Saturace kyslíkem, saturace krve kyslíkem neboli sO2 je podíl hemoglobinu, který je nasycen (saturován) kyslíkem, vztaženo k celkovému hemoglobinu v krvi (tzn. veškerému hemoglobinu, nasycenému i nenasycenému kyslíkem). Pro správné fungování organismu je potřeba velmi přesná rovnováha kyslíku v krvi. Lékaři dále rozlišují: saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2) – saturace krve kyslíkem v tepnách, saturace žilní krve kyslíkem (SvO2) – saturace krve kyslíkem v žilách, saturace periferní krve kyslíkem (SpO2) – saturace krve kyslíkem v kapilárách; tato hodnota se měří nejčastěji, a to pomocí pulzního oxymetru. Hodnota SaO2 není zcela totožná jako hodnota SpO2, ale pro účely přibližného změření saturace pacientovy krve kyslíkem postačuje použít pulzní oxymetrii (tzn. předpokládáme, že obě hodnoty jsou velmi podobné). Normální SaO2 je 95–100 %. Klesne-li SaO2 pod 90 %, označuje se tento stav jako hypoxemie. Viz také krev, kyslík.

Periferní krev je krev, která obíhá v celém těle (v rámci kardiovaskulárního systému). Pojem „periferní krev“ se nejčastěji používá v protikladu ke kostní dřeni, v níž se rovněž nacházejí krevní buňky. Viz také periferní, krev.

Periferní znamená „okrajový“ nebo „vzdálený od středu“. Například mezi periferní části těla se řadí ruce i nohy, neboť jsou vzdálené od středu těla (v porovnání například s orgány v hrudní dutině). Opakem periferního je centrální. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz periferní.

Periferní nervový systém neboli PNS (zkratka pochází z anglického názvu peripheral nervous system) představuje části nervového systému mimo mozek a míchu. Umožňuje životně důležité spojení mezi centrálním nervovým systémem (CNS) a okolním světem. Jeho nervy se proplétají téměř každou částí těla a umožňují centrálnímu nervovému systému dostávat informace a také vyvíjet činnost. Z anatomického hlediska se PNS člení na somatický nervový systém (SNS) a autonomní nervový systém (ANS). Obrázek: Zjednodušené schéma periferního nervového systému (vyznačen modře) v celém těle. Oranžově je znázorněn centrální nervový systém (rovněž zjednodušený). V některých případech jsou uvedeny pouze latinské popisky (kurzívou), protože české názvy nejsou běžně zažité. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také periferní, nervový systém.

Kyslíková terapie je jiný název pro oxygenoterapii. Viz také terapie.

Kyslík je jedním ze čtyř prvků, ze kterých se skládá nejen lidské tělo, ale živé organismy obecně (zbývající tři jsou uhlík, vodík a dusík). Kyslík je přítomen i ve vzduchu okolo nás, a to v plynné formě, označované jako O2 (každá molekula kyslíku obsahuje dva atomy kyslíku). Molekulární kyslík (O2) je plyn nezbytný k životu. Zvláště mozek je na dodávce kyslíku zcela závislý. Je-li zásobování mozku kyslíkem narušeno, do několika sekund nastávají poruchy funkce mozku (např. bezvědomí) a do několika málo minut může člověk i zemřít. Některé jiné tkáně (např. svaly) mohou po určitou dobu fungovat i s omezeným přívodem kyslíku, na tzv. „kyslíkový dluh“. Kyslík se do těla dostává prostřednictvím dýchacího systému, do všech ostatních částí těla je rozváděn pomocí kardiovaskulárního systému. Kyslík jako chemický prvek (zkratka O pochází z latinského názvu oxygenium) je součástí všech základních typů látek, ze kterých se skládá lidské tělo (proteiny, sacharidy, lipidy, nukleové kyseliny). Viz také chemický prvek.